Kontaktujte nás, budete-li ochotni anonymně vyprávět vlastní příběh a rozšířit povědomí veřejnosti o urologických onemocnění a nelehkém životě s nemocí.
Zkušenosti s onemocněním mohou sdílet také rodinní příslušníci, přátelé nebo zdravotníci, kteří jsou s pacienty v kontaktu.
-
Příspěvek Mnislava Zeleného Atapany, etnologa a cestovatele, člena Rady Klubu pacientů s urologickým onemocněním
Právě jsem se vrátil z nitra brazilské Amazonie, z povodi Alto Xingú. Tam žiji “mi” indiáni Yawalapiti, vedeni moudrým náčelnikem Aritanou, kteři mne před dvaceti šesti lety adoptovali a přijali mezi sebe jako Atapanu. Nebyla to však vůbec náhoda, že jsem přijel zrovna nyni po tolika letech, když se konal pohřebni týdenní obřad kuarup mého dalšího přitele, šamana Takumy z vedlejšího kmene Kamayurá. Jeho silný duch si mne zavolal k rozloučení. Šamani léčí zpravidla vice duše než tělo. To je totiž jen pomijivá materie, zato duše si zaslouží vyšši péči, aby žila způsobně dál.
Lékaři v naší společnosti mají stejnou funkci, jsou vlastně také takovi šamani. Léčí však spíš tělo než duši. Jsme totiž materialisté, a proto nám to vyhovuje a duše je opomíjena. Někdy však pociťujeme nedostatek lékařova vztahu k jeho mysli, k jeho rozpoložení, k jeho náladám, k jeho myšlenkám, vlastně k jeho duši. Mnohdy se lékař příliš úzce soustředí na jednu nemocnou matérii a nehledí na ostatní současti osobnosti, včetně zmíněné duše.
Jsou však taci lékaři, kteří to dovedou. Je to v jejich přístupu k pacientům, k jeho pocitům, k jeho zájmům, k jeho strachu, k jeho pochybnostem, tedy vlastně k jeho duši. V tom případě pacient získává příjemný dojem měnící se v pocit, že je v laskavých rukou a jeho víra v dovednost, důvěryhodnost a v profesionalitu lékaře se zvyšuje každým setkáním, čímž se současně i zvyšuje úspěšnost samotného léčení. A právě vira v lékaře, neboli k léčení, je poloviční úspěch. Jde totiž o společné souznění, tak jako je souznění nemocného a šamana v něhož bezmezně věří.
A právě takovou jsem měl zkušenost i já z mého více než týdenního pobytu na urologické klinice Motolské nemocnice vedené profesorem Markem Babjukem. On i celý jeho tým, jak vidno, je jím pečlivě veden k lidskému vztahu k pacientům. Jeho osobnost je příkladem pro ostatní a jeho pevné řízení nedovolí nekvalitní výkony ani u té nejposlednější sestry a uklízečky, což jsem mohl poznat na vlastní kůži, a proto o tom mohu podat mé svědectví. Podobně i od prvního setkání s mým budoucím operátorem docentem Ladislavem Jarolímem jsem pocítil právě tuto lidskost. Z přípravy na operaci se vlastně stalo doslova přátelské posezení, i když jsme se viděli poprvé v životě, což ve mne vyvolalo obrovskou důvěru. Bylo mi jasné, že jsem na správném místě, v správných rukou. Mnohdy slova vykonaji divy.
Sedím u hořícího ohně obrovského společného domu maloka. Náčelník Aritana se zrovna vrátil z rybolovu, protože i když je slavný a všemi uznávaný vůdce, musí si sám pro svou rodinu nalovit. Nemá na to lidi, protože nemá ani žádná privilegia. Je “jen” jeden z ostatních. Svlékl se do naha a začal porcovat tři piraně. Jeho žena Timayu, také zcela nahá, rozdělala oheň a usmála se na mne. Aritana i Timayu mají hřejivý, vstřícný úsměv i slovo a hned je jednomu lépe. Cíti, že je v dobrých rukou na dobrém místě. Věří jim.
Jejich a naše civilizace je od sebe sice vzdálena tisíce let, nicméně lidský vstřícný vztah, dobré slovo a úsměv umí zázraky, jak u nich v pralesech tak u nás v městech.
Jsem šťastný a velmi rád, že jsem mohl poznat tým profesora Marka Babjuka, který mne přesvědčil, že tato pravda, tato víra existuje i nyní a i u nás. Příklady jistě táhnou a věřím, že to není u nás ojedinělý případ. Bohužel politické hrátky, šarvátky a tanečky se zákulisními machinacemi lákají velkou pozornost masmédiií a tím i veřejnosti což vytváří neblahý dojem o stavu našeho zdravotnictví. Tím se přirozeně vytváří mezi lidmi strach v kvalitu našeho zdravotnictví, v kvalitu našich lékařů. Je to vlastně šíření poplašných zpráv, jenže politik není odpovědný po dobu svého zvolení a je mnohdy tlačen nejrůznějšími i temnými tlaky a silami. Je to mnohdy nízkost sama pokleslých charakterů jdoucích do politiky s touhou si nakrást ze společné kasy národa. Vůči nim čnějí ve své přirozené vznešenosti nejen “mí” šamani – a ne žádní šarlatáni, nejen “mi” náčelníci z Alto Xingú – a ne žádní vyčůránci, ale i takové osobnosti, které jsem osobně poznal v Motolské nemocnici.
A v nich je záruka, že napříč nedobrým okolnostem našich politických žabomyších válek, odklánění finančnich zdrojů a materialisticky založeného dravého společenského řádu, pokračuje profesionalita ruku v ruce s lidskostí i v našem zdravotnictví. Je to záruka těch maximálních výkonů na operačních stolech, záruka odbornosti, záruka stejného přístupu ke všem pacientům. Pro takové lékaře není jejich práce zaměstnáním za pár stříbrných, ani pouhým řemeslem, ale posláním a řeholí, což jim posvěcuje dávný Hippokratés svým dílem Corpus Hippocraticum. Je totiž mnoho věcí, ke kterým materiální statky ani peníze nepotřebujeme. Jednou z nejdůležitějších je vzájemná komunikace, pomoc a účast. To je jedním z důvodů, proč byla založena tato pacientská organizace. Jejím cílem je vytvořit podmínky pro to, aby spolu mohli hovořit hlavně ti, kterých se onemocnění týká, aby si mohli předávat vlastní zkušenosti a případně se i podpořit v těžkých chvílích.
Psáno 26. července 2015 ve vznešeném přítmí Aritanovy maloky za svitu ohniště.
Mnislav Zelený Atapana
S laskavým svolením pana Mnislava Zeleného Atapany publikujeme některé z jeho fotografií pořízených na jeho poslední cestě do Amazonie.
